Jeden den - to, co máme
- Každý rok obnova
Zapisuji datum a rozumím, že slovo březen za tečkou znamená přicházející jaro. V Praze v tomto období bývá již docela teplo. Ale všudypřítomná suchá šeď a kamenná tvář města ještě nedává ani příležitost ani možnost pocítit nový vzruch života.
Ale obnova přichází. Všechno staré bylo pohřbeno před několika měsíci spolu se starým tělem a semínky naděje v něm. Teď se to snaží probudit a vzklíčit. Každý rok přichází obnova, staré ustupuje novému. Staré já ustupuje novému já, které chce být klidnější a moudřejší.
Vzpomínám na prababičku, která žila celý svůj život na opravdovém venkově. Každý rok na jaře říkala, že nový cyklus života začal, a že pro starého člověka je důležité přežít zimu. Když přežije, bude žít ještě další rok. Probouzela se spolu s přírodou a nebála se s ní spolupracovat i přes vysoký věk. Naopak zdálo se, že příroda a úrodná půda jí dávají novou energii.
- Každý den nové počátky
Přikláním se k tomu, že pro člověka je přirozeným nejmenším úsekem času jednotka dne, nikoliv hodiny. Hodiny začínají a končí, ale nic se neděje. Nelze žádným způsobem zaznamenat mezníky mezi hodinami. Kdežto den – pro člověka začíná probuzením a končí usnutím. Na nějaké období člověk přestává bdít, vypíná se a vzdaluje se světovému dění, dění okolo, dokonce nevnímá, co se odehrává v bezprostřední blízkosti. To je velmi markantní a měřitelný mezník. Dokonce není neobvyklé přirovnání probuzení k narození a snu k malé smrti. Takže každý den, když se probudíme, je to významný nový začátek. A víme, že za nějaký úsek času skončí.
- Kaizen
Kaizen je celý filozofický systém původem z Japonska, kde byl důkladně praktikován a rozvíjen, a jehož hlavní a jedinou, jednoduchou, ale hluboce moudrou myšlenkou je vnímání celku jako souboru, skládajícího se z mnoha menších částí. Na to hned navazuje pojem o zdokonalování se (rozvoj/růst), na který nahlíží právě skrze celek, který lze rozložit na mnoho menších součástek.
Například jeden velký úkol rozdělí na sto kroků/menších úkolů a poctivě každý den vykonají jeden krok s tím, že jakékoliv problémy či nejasnosti, které objeví, v příštím kroku eliminují. Tj. pilují a zdokonalují každý další krok své (i rutinní) činnosti s velkou poctivostí, metodicky a přehledně.
Když před člověkem stojí velký úkol či nutnost provést změnu, tak asi každý již zažil na vlastní zkušenosti, že nelze provést všechno hned a naráz, nelze prožít nějaké úseky času naráz. Všechno vyžaduje čas. Ale i když ten čas máme, jak ho využít, aby potom nelitovat?
Kaizen není něco, čemu se lze naučit za pár týdnů, ani měsíců. To by ostatně odporovalo podstatě tohoto umění.
- Jeden den – je to vše, co máme
Myslím si, že filozofové a mniši, kteří opanovali umění Kaizen, se přiblížili podstatě bytí velmi blízko, protože jejich nauka není v rozporu s tím, co máme: a to jeden den života (malá část velkého celku – života), kdy doopravdy můžeme něco udělat, provést změnu v reálném čase a reálném světě, kdy můžeme lépe udělat obvyklý rutinní krok, vynalézt nová, produktivní řešení, udělat krok dopředu tam, kam jsme se jenom nenápadně a nejistě dívali.
Centimetr po centimetru. Kamínek po kamínku. Tak, jak praví jedno přísloví: Chceš-li přenést horu, začni z přehazování jejich kamínků. A s biblickou vírou o velikosti hořčičného semínka – ve výsledku tu horu lze přenést. (Napadá mne, že v Bibli je řečeno, že s vírou člověk může přemístit horu, to je fakt. Nicméně nikde nebylo řečeno jak. A nikdo neřekl, že to bude takové to sc-fi přenášení celé hory najednou – se zemětřesením, burácením a slávou superhrdiny... Proto asi lidé nevěří v sílu víry.)
Jaro přináší mnoho nové a životní energie. Všechno v přírodě volá po zrodu a jen čeká na teplejší dny, aby mohlo ze země vypustit život. A člověk to může cítit každý nový den stále víc a víc, a může se pokusit se tomu u přírody trochu naučit.
Oless D. © 2023