Jeden ze sobotních odpoledních okamžiků

Je to zvláštní, jak my - lidé - najednou se objevujeme v tomto kompaktním, tj. omezeném a uzavřeném, světě, žijeme své životy a stále je zde tolik lidí, které neznáme a ani nikdy nepoznáme, byť  náš osud a původ je společný. Když potkáváme někoho nového v našem životě, je to ještě zvláštnější pocit, protože sdělujeme tomu druhému okamžiky z minulosti, linku svého minulého života, abychom se lépe navzájem pochopili, a tak lépe poznali jeden druhého... Zdravím, jsem člověk jako ty. Kdo jsi ty, co jsi ty? Odkud přicházíš? Já zas žil svůj život tak a tak...

I když žijeme v poměrně hustě obydleném společenském celku, seznámit se s někým novým je jako potkat člověka na prázdné cestě, potkat stejného poustevníka jako jsi ty. Chvíli jdete spolu, chvíli sdílíte společný prostor, a pak s časem postupně zjišťujete, jestli chcete jít dále spolu napořád nebo se rozejdete, a každý půjde jinou cestou. 
Žít - je jako tak trochu bloudit neznámými cestami. Každý nový den je nový neznámý úsek, který projdeme, ale nikdy nevíme s kým.

Tuším, že cestování nejvíce vystihuje podstatu existence. Žijete a pohybujete se prostorem zároveň. Pohybujete se i v čase. Dokonce, když se usadíme na jednom vybraném místě, je to velmi podobný způsob existence: pozastavení se na planetě, která ale pohybuje se a cestuje v kosmu dál. Vlastně, nic v přírodě není nehybné. Nic ve vesmíru není nehybné. Vše putuje po svých daných cestách, od zrodu k zániku, od zániku ke tvorbě něčeho nového.

Dnes jsem na kole projížděla malebnými vysočinskými vískami skrze lenivé letní odpoledne, rozrazivši hustý horký vzduch a ticho, které ptáci legitimně tu a tam porušovali jemným zpěvem. Jinak všude ve vzduchu a na vsi bylo cítit opojnou vůní líp a příjemnou ospalost. Je také zvláštní, že stejně léto ubíhá i na ukrajinském venkově. Jela jsem a vzpomínala, jak jsem tam taková odpoledne trávila...
Jakékoliv pohyby člověk vykonává štědře a s příznačnou leností a velkomyslností. Však je to období, kdy všeho máte dostatek: tepla, světelného dne, zeleně, čerstvého jídla ze zahrádky; dozrává ovoce, máte čerstvé mléko téměř přes plot od sousedů; odpočinek, klid, svobodu.

Každý den je naplněn milým hospodařením na zahradě a v domácnosti, což docela zvládáte dopoledne, a pak dále jste pánem daného času. Nejlepší je snad opravdu odpolední čas, vlahý podvečer, kdy horko už pomalu spadá a vy vplížíte se do zahrady jakoby nezávazně nasbírat meruňky či maliny či třešně, aby pak v letní kuchyni v peci připravit sladký křupavý koláč s omamně vonícím ovocem. Připravujete jej vřele a vesele, s předtuchou pohody a rodinného klidu, posezení u malé odpolední kávy. Celá zahrada, celá ves, celý prostor je zaplaven vůní travin a čerstvého vzduchu. Nejen tělo, ale i duše je ponořená do této složité přírodní koupele, jakoby navržené pro lidské potěšení; konstelace, která má vliv na celý organismus a duševní náladu. Těšíte se a radujete se jen tak, jen z pouhého faktu života, jako dítě.

Dojela jsem do Těmice a uvědomila jsem si některé rozdíly, které jsou mezi Vysočinou a ukrajinským Podilljam, a že se mi nevýslovně stýská za ukrajinským domovem, a že tento pocit je někde tak hluboko a daleko odstaven, čekaje na konec války, že jsem díky tomuto kontrastnímu pocitu schopná plně a po hlavě skočit do dané přítomnosti, která se naskytuje právě teď. Protože vnímám tuto přítomnost ostřeji a s větším vědomím opravdových životních hodnot a prožitků, které mají nezaměnitelnou cenu v tomto místě a čase, a které nedají se nikdy ničím nahradit.

OD © 2023

Fotografie: Globe Ukra