Pejr

Nějak nenápadně a nečekaně jsem začala pracovně navštěvovat jedno město na Vysočině. Zdálo se, že je obyčejné a pomalé, nikam nepospíchající, jako klidná náves. Svou neokázalostí se nevtíralo ani neprojevovalo zájem o nového pozorovatele – tj. o mně. Nedbale existovalo svým tempem dál, neohlíželo se, nezkoumalo. Nespěchalo otevírat svá zákoutí a klidná či krásná místa.

Teprve po třech měsících, jak to bývá s městy a mezi lidmi, jsme začali navzájem lépe cítit jeden druhého a začala se nám otevírat skrytá podstata jeden druhého. Zdá se, že dřív to ani nejde. Nejde rychleji a s donucením poznávat a objevovat. Jen pozvolným krokem, pomalým a opatrným procházením ulicemi vnitřního života a psychiky lze nenuceně a důkladně poznávat mapu fungování charakteru cizího člověka a cizího města, seznámit se a otevřít mysl novému, čemu nebo tomu, koho před sebou máme. Vskutku, stačí zpomalit krok a mysl a hned uvidíte křivky a formy, uličky a vchody, dveře, které vedou do tichého kostela, kde hned člověka prostor objímá klidem a vůní starobylosti, vnucující důvěru v prozřetelnost vyšší moci a naději, či bránu do zahrady, která přes svůj malinký rozměr stále významně poskytuje vzrušení z krásy, prostor a soukromí; nebo procházíte promenádou lemující náměstí a najednou objevíte původní kavárnu v srdci budovy, nabízející místní chutné sladkosti...

Má cesta do tohoto města vždy vede úzkými cestami skrze malé vísky a kopce, pole, lesy. Stávající zelené scenérie jsou jako moře plné ranní svěžesti. Slunce vždy nad dalekým horizontem visí ohnivým tělesem, a v té dálce a planetární kráse vytváří pocit kosmičnosti a mystické cizosti, vyvolává pocit návštěvy Nové Země, jejíž slunce svítí na tuto neznámou, řídce obydlenou planetu pod jiným svitem a s jiným významem pro její obyvatele.

Dlouhou dobu jsem nemohla odtrhnout pohled od tohoto dění, které se mi naskytlo jako výhled z okna linkového autobusu. Ten pluje stále nahoru a dolů, a když se zrovna nachází na vrcholu pomyslné pozemské vlny, vidíte na kilometry daleko, jako byste letěli nad zemí. S trochou citu a vnímavosti – dostanete nezapomenutelné vizuální zážitky a pocity naprosté fyzické svobody potvrzené rozlehlými malebnými prostory, které vyzývají k oproštění se od všech zátěží, které můžeme, vzhledem k podstatě života, nosit v mysli.

Když se setkají dvě entity a jsou si delší dobu nablízku, začnou nenápadně a pomalu rozšiřovat svá pole jeden k druhému. S časem se částečně začnou dotýkat, a pokud cítí oboustranné pohodlí a souznění, prorůstají jeden do druhého. Takhle vzniká nejen přátelství, ale i silnější vztahy - nejen mezi lidmi, a i mezi lidmi a místy.

Začala jsem důvěrněji poznávat rysy tváře tohoto města, začala jsem vnímat nálady a chutě tohoto města, s tímto městem můžu být o samotě a nebát se mlčenlivých okamžiků, protože nejsou nám trapné, ba naopak – ve společném tichu toho poznáme více. Cítím, že v jistou chvíli přestaneme nahlížet jeden na druhého, ale budeme hledět jedním směrem a poznávat život, lidi, události společně, jako již důvěrní přátelé.

04.07.2023 © OD

Veškeré fotografie: Globe Ukra © 2023