Je to zvláštní, jak my - lidé - najednou se objevujeme v tomto kompaktním, tj. omezeném a uzavřeném, světě, žijeme své životy a stále je zde tolik lidí, které neznáme a ani nikdy nepoznáme, byť náš osud a původ je společný. Když potkáváme někoho nového v našem životě, je to ještě zvláštnější pocit, protože sdělujeme tomu druhému okamžiky z...

Nějak nenápadně a nečekaně jsem začala pracovně navštěvovat jedno město na Vysočině. Zdálo se, že je obyčejné a pomalé, nikam nepospíchající, jako klidná náves. Svou neokázalostí se nevtíralo ani neprojevovalo zájem o nového pozorovatele – tj. o mně. Nedbale existovalo svým tempem dál, neohlíželo se, nezkoumalo. Nespěchalo otevírat svá zákoutí a...

Mlha padá na zasněnou ves, den se chýlí ke tmě. Je pusto a prázdno na silnicích a ulicích malé vísky. Jsme doma a přemítáme dnešní sled událostí, dialogy s lidmi, které jsme dnes potkali. Možná se mihne i pár tváří v obrazové paměťové stopě, co se hned jemně rozplyne a skrze ni prostoupí známý interiér, zeď, obrazovka televize. Dnešní...

Zapisuji datum a rozumím, že slovo březen za tečkou znamená přicházející jaro. V Praze v tomto období bývá již docela teplo. Ale všudypřítomná suchá šeď a kamenná tvář města ještě nedává ani příležitost ani možnost pocítit nový vzruch života.